O mně
Dobrý den přátelé,
jmenuji se Roman Žinčík a pracuji v Ostravě
Nevěděl jsem, jak obšírně o sobě psát, ale pokusil jsem se
sdělit vám o sobě to, co považuji za důležité. Něco k mojí anamnéze: po absolvování základní školy,
jsem se vyučil elektrikářem a později si dodělal maturitu a začal pracovat jako
elektromechanik. Pracovně jsem hodně času strávil v zahraničí, hlavně ve
Skotsku, Americe a Španělsku. Štěstí bylo, že už v té době jsem potkal, své
duchovní učitele.
Mimo hlavní pracovní realizaci, jsem se pořád hledal a
pokoušel se o to být šťastný. Až po letech jsem zjistil, že jsem se, jen snažil
dělat šťastnými druhé a na sebe zapomněl. K tomuto poznání jsem došel až
po padesátce, což je dost pozdě.
Dnes vím, že nikdy není pozdě, i když nám zbývá jen chvilka
času.
Tak teď vás asi zajímá, jak jsem se dostal k masírování
a došel tam, kde se nacházím dnes.
O ezoteriku a masírování jsem se
začal zajímat po revoluci.
Jedna z velkých zkušeností přišla v době, kdy moje
žena nemohla mít děti, a tak jsme chodili po doktorech. Moc šancí nám nedávali,
tak dá se říci, že žádné.
V té době jsme dostali kontakt na pana léčitele Jančálka.
V té době to byl postarší pán a pracoval na nádraží a lidé o něm říkali, že má
svou metodu, a na kontě už má přes 100 narozených dětí.
Tenkrát jsem byl mladý a nic mi to neříkalo, ale přesto jsme
za ním jeli.
Říkal nám: to není vážné, dle mého názoru děti mít budete.
Udělal pár energetických zákroků a popřál nám hodně dobrého a jeli jsme domů. Co
mě, ale fakt dostalo, co řekl závěrem. Zeptal jsem se, kolik máme zaplatit a on
řekl: "já za to neberu peníze, to je dar od BOHA".
Navštívili jsme ho ještě jednou a pak světe div se.
Jednoho dne přicházím domů a vidím uplakanou ženu. Na moji
otázku, co se stalo, odpověděla jsem těhotná. Měli jsme velkou
radost. Narodila se nám zdravá holčička. Má svoje esoterické dary, které se budou postupně probouzet.
A já jsem začal být zvědavý, co to jsou za energie, a jak
dokážou dělat takové zázraky.
Byla to dlouhá cesta.
Každý, když hledá duchovno, začíná
náboženstvím. Setkával jsem se po mnoho let s lidmi mnoha náboženství, ale
nic jsem tam nenašel, co by mi ukázalo, co pan Jančálek dělal. Měl jsem jednu
ezoterickou zkušenost z dětství. Když mi umřel dědeček, byl jsem moc smutný. Po pohřbu,
když jsem šel spát do ložnice, kde jsme s dědou spávali, se něco událo.
Dědeček stál fyzicky přemnou a ukazoval mi ať jdu k němu. Já začal křičet
a utíkal za babičkou. Při našem příchodu, už tam děda
nebyl. Bylo mi řečeno, že se mi to jen zdálo, ale dnes už vím, že to nebyl
žádný sen. Byla to realita.
Proto jsem to nevzdal a hledal dále. Stálo mě to spoustu času, ale každým rokem jsem byl o kousek dál.
Jak jsem psal, že léčitel po nás nechtěl žádné peníze za službu, kterou pro nás udělal, tak mi přišla myšlenka, že tak bych chtěl pracovat i já. Už jsem k tomu málem dospěl, ale nechal jsem se opět ovlivnit lidmi kolem sebe, kteří říkali, že žiju v Čechách a takové charitativní chování se tady nenosí.
Byla to opravdu daleká cesta k tomu, kde jsem dnes a
zdaleka není u konce.
Měl jsem mnoho setkání s mnichy, budhisty, křesťany,
ezoteriky, prognostiky, kartářky, psychotroniky, šamany, pseudoučiteli a
opravdovými učiteli.
Jeden z největších mých zážitků bylo setkání s francouzským
šamanem Henrym Monfortem, s kterým jsem strávil 21 dní. Tento šaman
byl propagátorem pránické výživy po celé Evropě.
S tímto člověkem jsem absolvoval můj první pokus o
přechod na pránickou výživu.
Byly to nepopsatelné tři týdny samých mystických zážitků.
Nakonec jsem byl 57 dní bez jídla.
Bohužel strach převzatý od blízkých mě dovedl zpět k jídlu,
na což jsem byl Henrym předem upozorněn, ale nemyslel jsem si, že to bude
problém. Byl a velký, proto vždy poslouchejte své učitele, kteří vás posouvají
dále. Tato myšlenka přejít na pránickou výživu, mě drží stále a určitě se jí nevzdám.
Teď bych se asi měl vrátit spíše k něčemu masérskému. Vzdělání je určitě důležité, a proto jsem absolvoval mnoho masérských kurzů. Přesto, že mám mnoho certifikátů, jsou uloženy v šuplíku a v mé masérně najdete pouze jeden doklad o vzdělání od společnosti Prosport Ostrava a to jako zdravotní masér. Člověk se musí cítit po mojí práci dobře a to je ten hlavní cíl. Stále nové trendy, které jsou na trhu, jen vytahují z lidí peníze, protože lidé jsou od přírody zvědaví a pořád chtějí zažívat něco nového, i když pak řeknou, že to nebylo nic moc.
Začal jsem asi od roku 2005 pomáhat lidem, jen tak a od roku
2009 jsem začal pracovat jako masér. Jeden z největších zážitků, byl na
začátku, kdy jsem měl na praxi v Lázních Klimkovice.
Tam jsem si poprvé namasíroval postižené dítě a po té se
podíval na nebe a řekl: "proč jsi mi to neřekl už dříve, o tom jaké je moje poslání. Tato konverzace byla s Vesmírem, Bohem, podle toho v co věříte, jen pro upřesnění, s kým jsem si to vlastně povídal.
Můj vděk se projevil v rozhodnutí, že budu masírovat
jednou v týdnu postižené děti a to zdarma. Myšlenka to pro mě byla úžasná,
ale za dobrými úmysly, si vždy někdo představí něco špatného. Co se stalo?
Několik let, jsem zdarma masíroval postižené děti. Po několikaletém snažení
jsem toho, pod velkým tlakem nechal. Pod jakým tlakem? Novináři, doktoři,
rodiče některých dětí aj., totální nepochopení tohoto motivu. Vyšlo i pár
pěkných článků, třeba v Mariánskohorském Zpravodaji v Mariánských
Horách, ale když přijde novinář a zeptá se vás, za co žijete, když masírujete
zadarmo? Já jsem očekával, jako první otázku, jak bychom vám mohli pomoci
rozšířit tuto myšlenku a oni se jen zajímali o světské věci, jak uživím rodinu a
tak.
Každý z nás věří v něco, já věřím, že služba lidem, je to nejvíc, co člověk může udělat.
Taky bych rád poznal nějakého mecenáše, který by sponzoroval pro dobro nějaké super nevýdělečné projekty. Ale, kde jsou? V televizi se ukazují velké charitativní společnost a jejich sponzoři a dobré myšlenky malých společností, je nezajímají. Tento názor raději nebudu dál rozvíjet.
A tak budu každé ráno vstávat a věřit, že za mnou někdo, přijede na masáž a po ní řekne, to bylo úžasné. To je pro mě ta největší odměna.
Zapomněl jsem ještě říct, co mi v životě přináší radost, je příroda, hory, jízdu na kole, hudba, četba, meditace a navíc se stále se vzdělávám ve svém oboru.
Nevím, co by vás ještě zajímalo, když tak napište a já odpovím
na vaše dotazy.
Jestli jste došli až se, tak to smekám klobouk.
Děkuji vám za vaši přízeň
