Příprava a přechod na Pránickou výživu

Moje ochutnání Pránické výživy

První setkání s Pránickou výživou bylo v roce 2011 v Ostravě Zábřehu, na přednášce Henryho Monforta.

Od té doby mě tato myšlenka stále provázela. Dělal jsem krátkodobé půsty a přejít na vegetariánskou stravu a postupně na vitariánskou. Jako každý člověk, i já jsem si to představoval velice jednoduše, ale každý to pocítí sám na sobě, že Prána se nedá ovládat ani vlastnit, ani podplatit či koupit. Což je všem z materiálního světa jasné vždy jen na půl.

Začal jsem půsty, ale moc se nedařily. Jeden a půl dne byl v pohodě a super výkon byl 7 dnů. To však bylo maximum, kdy smysly žádaly své. Na začátku tohoto experimentu jsem vážil 112 kg a na konci 63 kg.

Přihlásil jsem se na kurz 21 dnů do Francie, na který jsem nebyl absolutně připraven. Moje štěstí bylo, že jsem se nedostal do onoho počtu přijatých osob, protože v roce 2011 to byl velký zájem a všichni by rádi ovládli tyto síly. A tak jsem této myšlence dal Amen a pokračoval v životě bez Prány.

Asi začátkem ledna 2013 mi přišla zpráva. Psala mi paní Dana Hájková, že organizuje 21 přechod na Pránu s panem Henrym Monfortem v České republice. Odepsal jsem ano, i když jsem věděl, že nemám dostatek hotovosti na zaplacení. Když se rozhodnete, vše jde už nějak samo a to se taky stalo. Už jsem to přestal ovládat. Patřil jsem od ledna 2013 Práně.

Začal jsem cvičit v posilovně u nás na sídlišti.
Moje tepovka dosahovala maxima již při prvních tempech a já byl překvapen, kam mi utekla má dávná kondice.

S upravenou stravou a svým tréninkem jsem začal trhat všechny své rekordy, hlavně váhové a kondiční. Věřil jsem té myšlence natolik, že bych za ni dal svůj život, což se později málem stalo. Ale nebudeme předbíhat.

Příprava se opravdu dařila. Peníze přibývaly na účet jako nikdy v životě. Duchovno, na kterém jsem již pracoval asi 10 let, se začalo projevovat i v materiální podobě. Vše, opravdu vše, se začalo dařit. Dokonce jsem seřídil moje kolo, které je celkem dobře sestaveno na terén a začal jsem brázdit okolní lesy. To byla paráda. Objevovaly se studánky moje nejmilejší (mapa), krásná meditační místa a já se viděl a cítil jako v ráji.

Studánka Juliánka Kozmice

Opravdu to jde, jen musíte změnit své dosavadní myšlenky. Najednou jste jinde. Začínají se objevovat noví lidé a do práce – mojí Masérny Mariánky v Ostravě Mariánských Horách - začali chodit snad ti nejlepší a nejhodnější lidé v mém životě. Moc Vám za to děkuji, jak jste tomu sice nevěřili, ale dávali jste mi takovou podporu, jako nikdy nikdo v mém životě. Fičel jsem na vlně energie, kterou jsem si nedokázal nikdy před tím ani vybavit. Ale vše je možné a vše jde uskutečnit a tomu věřím stále, i když teď sedím u tohoto povídání a neujel bych ani kilometr.

Pránická výživa není půstování

Termín začátku přechodu na Pránickou výživu se blížil a já sílil. Byl jsem už jako vrcholový sportovec v nejlepších letech své sportovní kariéry. Přicházely emaily od organizátorů, na které jsem se stále těšil, kdy už přijde další. Na každé cestě je nejkrásnější právě cesta, protože cíl už je pouze třešnička na dortu. A tu cestu jsem si teda užíval úplně úžasně. A proto organizátoři doporučují přípravu klidně dva roky a dnes už vím proč. A pokud se dostanete do bodu, o kterém teď píši já, tak to poznáte taky.

Konečně to byl již jen týden. Napsal jsem na stránky www.masaze-ostrava.info dovolená 30 dní a další informace. Proč 30 dní? Říkal jsem si, co kdyby se něco nevyšlo a já neměl tolik síly jít do práce. A to byla již první programovací chyba v jazyce život a Prána. Nicméně jsem si nakoupil nové oblečení, ne že bych jej neměl dost, ale všechno mi bylo velké o několik velikostí. Koupil jsem si kupu věcí a vůbec jsem netušil, že za 57 dalších dní budu mít o dalších 23 kg méně. Když vám váha jde dolů a celý život jste trpěli obezitou, tak je to super příjemný pocit. A ani si nevšimnete, že máte o 49 kg méně. A dnes už vím, že lidé, kteří jsou jen kost a kůže, si připadají být fit, protože energii máte stále v rezervě a spánku stále ubývá. Vše je ok, ale musíte to začít zvládat i psychicky.

Jen Vám chci říci, ať nepřeceňujete své síly a věnujete přípravě daleko více času než já. O to méně se pak budete muset zajímat o rekonvalescenci své tělesné schránky, a to je důvod, proč píši tento článek. Vše je OK do doby, kdy jste v tom sami, ale to se nedozvíte od nikoho před procesem. Po 21 dnech můžete napsat o radu a pokud porozumíte odpovědi, tak vám snad k něčemu bude, ale

Jste v tom sami, je to Vaše, a na to se připravte!

Přišel den odjezdu a já byl jako malý kluk.
Už je to tady a málem jsem si při výjezdu zazvonil klíčema. Po cestě na hory jsem nevěděl, kam jedu, vše bylo utajené do poslední chvíle a organizátorům se to povedlo utajení uhlídat až do konce procesu a to klobouk dolů. Po cestě jsem vzal spolucestující a vyrazili jsme směr Radegast. Instrukce jsme dostali těsně před hotelem a za chvíli jsme byli na hotelu Gurmán. Krásné a příjemné a hlavně tiché prostředí. Víte, jak je těžké, sehnat hotel, kde se nebude vařit 3 týdny? Ani to raději nezkoušejte.

Přechod na pránu Česká republika 2013

Potom to přišlo, poprvé jsem držel šamana za ruku a řekl mu dobrý den a nechal si podepsat jeho knihu. Navíc mi přidal i věnování. Potom se rozdělili organizační věci a večer se začalo. Nebudu zde popisovat lidi nebo mé mystické zážitky s Henrym Monfortem, ani s lidmi ze skupiny. To není záměrem článku. Záměrem je příprava, ale něco málo prozradím. Každé ráno jsme cvičili energetická cvičení a dvakrát denně jsme dělali skupinovou terapii a vizualizaci. Nejkrásnější na tom byla ta svoboda. Měli jste pouze doporučení, co dělat, ale nikdo vás nenutil je dodržovat. A to byla ta příprava na to, až budete sami doma, ale komu to tam v té magické nádheře dojde. Mně teda ne. Ze začátku jsme byli asi trochu nervózní a docházelo k malým konfliktům, jako ve Vyvolených v televizi, ale pak to začalo být jako v pohádce. To byla tak nádherná symbióza, až pak přišel den odjezdu, bylo těžké se s tím rozloučit. Božský Henry jel domů do Francie a já byl po pár kilometrech doma. Už jsem se na ty moje holky těšil. Když jsem je uviděl, už z dálky se mi zdálo, že přibraly. To bylo asi tím, že poslední tři týdny kolem vás pořád někdo ubíral ze své schránky. No, a pak začal všední život.

22., 23., 24., 25., 26. den po přechodu a já začal opatrně pracovat. Dvě masáže na start by mohly stačit. Zvládl jsem to super, lépe jak kdy jindy. A pak to šlo den za dnem. Meditace, vizualizace, pohyb práce. Jediné, co mě nezajímalo, bylo chození do Kauflandu nebo Tesca či Lídlu pro potraviny či ovoce. Byly to moje nejkrásnější dny. Nepotřebovali jste spát, jíst a mohl jsem pracovat, kolik jsem chtěl. Po 50 dnech se to začalo měnit. Každý, opravdu nikdo mě nepoznal, ani moje vlastní matka, a to nekecám. Řekla mi: „Ahoj,“ a na to: „promiňte, spletla jsem si vás s mým synem.“ A to už začal být fičák. Manželky se 10, i více lidí denně, pokud pracujete s lidmi, tak to znáte, ptalo, jestli umírám. Každý den, každou hodinu. Manželka brečela a přenášela energii lidí, a nic pozitivního to nebylo, na mě. A teď přichází to, co vám říká Henry Monfort na přednáškách. A to jsem viděl všechno na internetu mnohokrát a dokázal bych odpovídat, 90 procent za Henryho. Ustojíte sociální problémy doma, v práci a s rodinou? To je první otázka, kterou se zabývejte, než začnete uvažovat na přechod na Pránu. To je to nejhorší ze všeho. Lidi a jejich závist, pomluvy a útoky na vaši rodinu. A až máte na srágoru rodinu, k vám už to tak daleko nemá. Koncentrace je ta tam a najednou, kde se vzala podvýživa? Víte, že ani nevím? 63 kg tělesné váhy, poruchy vidění a sluchu, křeče, slabost, stavy, kdy 20 sekund nevíte, kde jste nebo kdo jste, zrnění jako v televizi po vysílání. A víte, co je na tom nejnebezpečnější? No, vy si nemyslíte, že Prána už nefičí a zůstala někde vzadu na lavičce a jedete dál. Průser byl v tom, že já nechtěl skončit, protože já byl na Práně a já na ni fáral dlouho. Uvědomte si pak, kdo je ta kompetentní osoba, která řekne dost. Vy to nebudete, to vám řeknu naprosto přesně, já jsem na práně už 57 dní a v pátek to budou dva měsíce. Kdo to dokázal? Já. Tak co mi chcete říkat, napovídá zpět nabrané Ego! Pozor na to, tam je velmi tenká hrana. Víte jaká? Ne? Tak si jí nastudujte pořádně, připravte se na Pránu lépe, než jsem to udělal já, čtěte vše. Ta věc je to, že když překročíte svou limitní váhu, tak prostě zemřete. Ani lékaři už vám nepomůžou, to tělo už nepřibere a ztrácí svou váhu dál.

Víte, já si myslel, že když po půstu sníte něco víc, tak prostě umřete, ale po Práně ne.
Henry Monfort má jistě pravdu, ale jak víte, že jste na Práně a ne na půstu? A já věřil, že na Práně jsem, a tak jsem na nátlak na mou psychiku od mé rodiny začal znovu jíst vegetariánskou stravu. Nejprve trochu. Byl jsem zvědavý, co to udělá. Neudělalo to nic, tak jsem za nějakou dobu začal zvětšovat dávky, ať se rychle zregeneruji a můžu se pokusit to vymyslet dále. Za tři dny už jsem jedl celkem v pohodě laktovegetariánskou stravu. Říkám, Henry měl pravdu, po Práně můžete začít jíst a nic se vám nestane. Čtyři dny a já mám zase energie dostatek, chodím na záchod, nic mě nebolí a váha o pár kilo nahoře, no prostě fičák. To je brnkačka. Kdysi se říkalo: „Kam se na mě hrabou já mám triko s Abbou.“

No, a pak to přišlo. Takový průjem, který se nedá zastavit, po hodině o tři kila ztráta váhy, absolutní dehydratace a myslel jsem si, že umírám; a jak nemám rád doktory, tak mé myšlenky volaly o pomoc. Záchod, koupelna, záchod, koupelna 10, 20, 30, 40, 50, 60 minut smrtelného potu na celém těle. Nejsilnější volně dostupné léky na zastavení průjmu na chvíli zabraly. Nepřišla žádná myšlenka na smrt, protože smrt je iluze, ale to je jen věc osobního postoje k tomuto tématu. Ráno jsem se vyspal a vstal s pocitem bolesti žaludku. Teď tady sedím a čekám co bude dál. Jím suché piškoty a hořký čaj piji po doušcích, neumřel jsem.

Je mi 45 let a jsem šťastný, že jsem našel to, co jsem hledal

Hledal jsem svobodu, lásku a za toto poznání děkuji Henrymu Monfortovi a skupině 22 spolubojovníků. Také dvoum úžasným překladatelkám, bez kterých bychom se neobešli.

Děkuji své rodině za laskavou a bezednou pomoc. Až v krizových okamžicích opravdu poznáte, koho máte vedle sebe. Ještě možná den či více a nemuselo by být cesty zpět. A tak snadno vždy odcházeli lidé hledající svobodu a lásku. Mnoho jich odešlo ve válce a mnoho v míru. Dávejte na sebe pozor a hlavně ať to ještě jako ve škole někdo zkontroluje. Miluji Vás. Jsem šťastný a snad jsem i pránický, jak říkal velký Henry Monfort. Mám vás všechny moc rád. Budu se těšit až vám ve své speciální masáži, budu moci Pránu a Lásku znovu dávat, to umím ze všeho nejlépe. A vy ji budete znovu přijímat a těšit se z ní, a to slibuji.

Taky vám chci připomenout, že žijeme na planetě Zemi, všichni ji ničíme a málokdo z nás si na ni namíří své myšlenky. Udělejte pro ni někdy něco! Běžte pěšky, místo autem nebo cokoli, co vás napadne, usmát se na trávu, ptáčka, strom, či někoho, kdo vás týral. Vždyť my tu Zemi týráme každý den.

30.8.2013

Ještě jednou s Láskou

Přechod na pránu Česká republika 2013

Roman Žinčík www.masazeostrava.info/kontakt

Příprava na pránický přechod 2015

Novou přípravu na pránu jsem začal začátkem roku 2015. Navštěvuji každý měsíc krásné místo na Lovice. Průvodce na těchto akcích dělá Petr Starec z Košic, který je již na Práně několik let. Již jsem stabilizoval svou váhu a své emoční stavy, spojené s návratem do města a sociálními tlaky. Největší úspěch pro mě je, že moje manželka mě začala následovat a podporovat. Jezdí se mnou na tyto akce a již zhubla 27 Kg. Uzdravila již své zdravotní problémy a náš vztah začal být skvělý. Další informace dodám, dle možností.

Petr Starec Košice
Herry Monfort a Roman Žinčík

Nejtěžší na světě je práce na sobě samém.